Neovládnu to, když jsem ve stresu.

Vždycky, když pociťuji nějakou úzkost, nechávám létat kov. Takže musím být v klidu.

Když hraju vysokou hru, dost mě naštve, když někdo mluví.

Nebudu se nad tím rozčilovat, jen jim odepíšu, a list podepíšu: "Pan prezident"

Jestli jsem nervózní, jestli mě bolí hlava srdce mi buší...

Promiň, ale když se rozruším říkám ty nejšílenější věci!

No, jenom když je kolem mě moc lidí, chápeš, trochu znervózním a někdy mám záchvat paniky.

A když se naštvu, nedokážu to kontrolovat.

Byl jsem sám na sebe často naštvaný protože jsem nesměl rozbíjet věci, nesměl jsem mít nehody, nesměl jsem mít lidské chyby musel jsem byt dokonalý

Když jsem rozrušený, když se naštvu, tak ho potřebuju, když se namáhám, tak ho potřebuju.

Občas se to stane, když jsem rozrušená!

Dokáže mě jen rozčílit, když jde po lidech, kteří nejsou dostatečně silní, aby se bránili.

Vážně mě naštve, když mi lidé řeknou něco hezkého.

Naštve mě to, stáhnu se do sebe, dostanu tenhle divný impuls, že se mu chci udělat do ksichtu.

Dokonce mi vadí, mít v domě domovníka a uklizečky.

Učím se při rozrušení svou sílu kontrolovat. - Vážně?

Víš, jak jsem rozhozený, když odtamtud přijdu.

Tak či onak, Brade, lhostejno, jak jsem naštvaná nebo kolikrát se zhroutím, zdá se, že ty budeš vždycky přesně vědět, co potřebuju slyšet.

Občas když se naštvu, mám tendenci vybuchnout. Jako...

Je samozřejmě gramaticky nepřípustné, zakončit větu spojkou "a", ale vzpomínka na Ika mne vždy rozruší.